Bakteriální toxiny v odumřelých zubech jako zdravotní riziko
Přestože se zub jeví jako tvrdá, neživá tkáň, je to živý orgán. Tvrdá vnější sklovina chrání měkké tkáně, cévy a nervovou tkáň uvnitř zubu. Mezi sklovinou a nervem leží vrstva zuboviny (dentinu), která je doslova protkána mikroskopickými trubičkami, tzv. dentinovými kanálky. Jejich celková délka v zubu tvoří cca 3 km (Obr.1)
Zdravé (živé) zuby mají vlastní výživový a samočistící mechanismus dentinových kanálků, a to pomocí dentinové tekutiny. Ta za normálních fyziologických podmínek teče směrem od nervu přes dentin ke sklovině a odtud do ústní dutiny.
Dr. Ralph Steinman a Dr. John Leonora ve svých četných studiích ukázali, proč tento mechanismus hraje klíčovou roli pro zdraví zubu:
-Dentin nemá cévní zásobení. Tok dentinové tekutiny směrem ven ze zubu transportuje živiny z krevních cév zubní dřeně (pulpy) do dentinu a udržuje ho zdravý
-Směr toku dentinové tekutiny zabraňuje vniknout kyselinám a bakteriím z prostředí ústní dutiny dovnitř zubu
-Alkalické pH dentinové tekutiny pomáhá neutralizovat kyseliny vytvářené mikroby na povrchu zubu.
Ale jak je tomu v případě mrtvých (odumřelých) zubů s pročištěnými kanálky? Tyto zuby jsou de facto duté a proto postrádají popsané cévní zásobení. Jsou tedy zbaveny svého přirozeného čisticího mechanizmu. I maximálně precizní ošetření kanálku pod mikroskopem není schopno eliminovat všechny bakterie ve složitém systému kořenových kanálků ‒ propláchnout kilometry dlouhé dentinové kanálky jednoduše není možné. Dalším problémem je, že bakterie mají velikost 0,6‒1 mikrometrů (µm) a snadno tak pronikají do dentinových kanálků o průměru 1‒3 mikrometrů. (Obr.2 Bakterie u vstupu do dentinových kanálků v mrtvém zubu)
Při ošetření kanálků nemůže z důvodu snadné průchodnosti pro bakterie do jeho mikroskopických struktur dojít ke kompletní dezinfekci celého (mrtvého) zubu.
Provedené studie potvrzují, že po mechanickém čištění kořenového systému zůstává celých 35‒40 % povrchu kanálku neošetřených (Obr.3 Porovnání anatomické struktury zubní dřeně (červeně) a omezené možnosti mechanického ošetření povrchu kanálku (zeleně). Následný proplach chlornanem sodným (Savo) odstraní větší zbytky infikovaných měkkých tkání pouze v centrálním kanálku, a jak je patrné z obr. 4 (viz modré zbarvení), proplach se dostává pouze jen přibližně do 10 % délky dentinových kanálků. (Obr. 4: Ukázka hloubky penetrace výplachového roztoku v dentinových kanálcích.
A – pasivní výplach; B – výplach se sonickou aktivací roztoku; C – výplach s ultrasonickou aktivací roztoku. )
A to je problém. Mechanicky ošetřený zub zůstává navždy infikován různými druhy anaerobních bakterií (obr.5 Bakteriální flora mrtvého zubu), které se množí na zbytcích tkání a jejichž metabolismus produkuje toxické odpadní látky (např. thioether či merkaptan). Při žvýkání se tyto bakterie a jejich toxiny dostávají do lymfatického systému okolních tkání a odtud do krevního oběhu, prostřednictvím něhož se šíří do celého organismu.
Obr. 5
Při oslabeném imunitním systému, podezření na fokální infekci nebo při výskytu závažných onemocnění je řešením chirurgické odstranění těchto zubů včetně zánětlivé tkáně pod nimi. Je velmi důležité důkladné odstranění periodontálního ligamenta, ozonová dezinfekce lůžka a případné použití vlastní krevní plazmy pacienta za účelem rychlejšího hojení. To podpoří také vitamíny D3, K2 a A, které navíc účinně působí jako prevence nekrózy čelistní kosti.