VŠE, CO POTŘEBUJE VĚDĚT O RTUTI PACIENT S AMALGÁMOVÝMI PLOMBAMI

RtuťUnikátní vlastnosti rtuti

Rtuť bývá popisována jako kov s jedinečnými vlastnostmi, jimiž se odlišuje od ostatních kovů. Je to například jediný kov, který se při pokojové teplotě vyskytuje v kapalném skupenství a který vylučuje smrtelně jedovaté výpary bez barvy a bez zápachu.

Rtuť patří mezi toxické kovy. Ty bývají označovány jako těžké kovy, jelikož mají velmi velkou hustotu a hmotnost a jsou toxické i ve velmi malých dávkách. Rtuť jako chemický prvek se v organizmu nemůže na nic štěpit a přeměnit, ani se nerozpustí. Arsen, olovo, kadmium, nikl, chrom, to jsou nejznámější toxické těžké kovy. Arsen je smrtelný jed, a není jisté, zda by někdo chtěl být 24 hodin pod vlivem tohoto kovu. Avšak rtuť je mnohem toxičtější než arsen a amalgámové plomby vylučují rtuťové výpary po celý den, 7 dní v týdnu.

Sloučeniny

Existují tři typy sloučenin rtuti.

Organická rtuť. Je navázána na methylovou skupinou CH3. Tato methylová skupina je součástí většiny sloučenin v organizmu. Jako příklad uveďme methylrtuť (CH3Hg+) nebo ethylrtuť (C2H5Hg+), které můžeme najít v konzervačních látkách některých vakcín. Organická rtuť se může vyskytovat i v rybách.

Anorganická rtuť. Jedná se o rtuť navázanou na další prvky (kromě uhlíku), například chlorid rtuťnatý (HgCl2) – tato sloučenina se může používat v červeném pigmentu pro tetování, fotografii, vybělování krémů na pokožku.

Elementární rtuť. To je rtuť v přírodní podobě, bez sloučení s jinými prvky. Používá se k výrobě stomatologického amalgámu. Všechny výše uvedené formy rtuti jsou mimořádně toxické, avšak za nejtoxičtější formu lze považovat organickou rtuť.
Nesmíme zapomenout, že rtuť:

  • je nejtoxičtější z neradioaktivních materiálů, jaké se na naší planetě vyskytují;
  • amalgámové plomby vylučují rtuťové výpary;
  • neexistuje bezpečná dávka rtuti, dokonce i jediný atom, který se dostane do organizmu, jej může poškodit.

Vlastnost odpařovat obrovské množství atomů při pokojové teplotě činí tento prvek velmi toxickým. 80 % vdechovaných výparů rtuti se dostává přes plíce do krve.

Další velmi důležitou vlastností rtuti je schopnost rozpouštět jiné kovy. Tato vlastnost vysvětluje, proč se rtuť používá k výrobě amalgámových plomb. Pro lepší pochopení můžeme roli rtuti při výrobě amalgámu srovnat s rolí vody při výrobě chleba. Ingredience použité k pečení chleba by se spolu nespojily bez pojivového roztoku – vody. Když se k ostatním ingrediencím přidá voda a zamíchají se, vše se spojí dohromady ve formě těsta. Rtuť hraje podobnou roli při spojování práškových kovů používaných k výrobě stomatologického amalgámu. Spojí je do pasty, kterou lze umístit do předem připravené dutiny.

SLOŽENÍ AMALGÁMU

Je s podivem, že mnozí lidé ani netuší – a stomatologové ani nepovažují za nutné o tom informovat své pacienty – že amalgámová plomba z 50 % sestává ze rtuti. Od prvního použití v roce 1816 byly do klasické receptury ze rtuti a stříbra přidány dodatečné kovy, a to proto, aby se zvýšila pevnost, snížila koroze a aby se kontrolovalo rozpínání a tvrdost.

Dnešní amalgám se skládá z:

  • Elementární rtuť (50 %)
  • Práškový kov (50 %)

Složení práškové části:

  • Stříbro (69 %)
  • Cín (26 %)
  • Měď (4 %)
  • Zinek (1 %)

Složení prášku se může měnit podle výrobce, ale poměr prášku vůči rtuti bude vždy stejný – 50 % hmotnosti plomby bude vždycky tvořit elementární rtuť.

Samotní výrobci amalgámových výplní si jsou dobře vědomi škodlivosti svých výrobků a díky americkému Úřadu pro bezpečnost museli jít s nepříjemnými fakty ven. Soupis nejvýraznějších rizik naleznete v článku: Rizika amalgámu zveřejněná samotnými výrobci

Jak se může rtuť odpařovat z povrchu amalgámu?

jerome_2Posledních 150 let se většina stomatologů domnívá, že sloučenina rtuti s jinými práškovými kovy nemůže vylučovat rtuť. Ale dokonce i tehdy, kdy se amalgámová plomba zdá být velmi tvrdá, může vylučovat rtuťové výpary, protože chemické vazby mezi rtutí a stříbrem, cínem, zinkem a mědí jsou ve skutečnosti poměrně slabé a nestabilní. To znamená, že při zahřátí se slabé vazby rozpojí a uvolní se toxické výpary z povrchu plomby. Odpařování rtuti z amalgámové plomby může být vyšší v důsledku mnoha forem stimulace/mechanické zátěže včetně žvýkání, čištění zubů (zejména elektrickým kartáčkem), bruxizmu, horkých nápojů. Zvláště je třeba upozornit na zahřívání a mechanickou zátěž při vrtání a zabrušování amalgámu. Teplota se může výrazně zvýšit při kontaktu s ultrazvukovým nástavcem při odborném čištění zubů.

Kolik rtuti se odpařuje?

Abychom pochopili, kolik rtuti se uvolňuje z plomby, musíme si nejprve říci, co je to mikrogram. Rtuť je totiž natolik toxický prvek, že se její toxicita projevuje nejen v dávkách měřitelných v gramech, ale i v miligramech, ba i mikrogramech!

1 gram 1 000 miligramů
1 miligram 1 000 mikrogramů
Atomů rtuti v 1 mikrogramu 3 000 000 000 000 (3 bilióny)

Dokonce i takové nepatrné množství rtuti, jako je mikrogram, ještě obsahuje astronomické množství atomů.

Číslice 3 μg, 20 μg nebo 50 μg se zprvu nezdají tak moc velké, ale jak vám připadá 12 bilionů, 80 bilionů nebo 200 bilionů! Vezmeme-li v úvahu, že každý atom, který se usadí ve vašem těle, poškodí tu či onu soustavu v organizmu, už nikdy nebudete tato čísla vnímat jako malá či nedůležitá. 1 μg rtuti sestává ze 3 bilionů atomů (to je 3 a 12 nul). To je ohromující číslo, zvlášť pokud si pamatujeme, že lidské tělo sestává přibližně ze 100 bilionů buněk, takže teoreticky stačí zhruba 30 μg k tomu, aby se v každé buňce ocitl atom rtuti.

Typy stimulace a množství vylučované rtuti Stimulace Množství rtuti

Žvýkání potravy 68 μg/m3
Čištění zubů 272 μg/m3
Zabrušování amalgámu s chlazením 597 μg/m3
Zabrušování amalgámu bez chlazení 4295 μg/m3

Podle WHO je „bezpečný“ limit obsahu výparů rtuti ve vzduchu 25 μg/m3 při vdechování po dobu 8 hodin. ATSDR doporučuje 3 μg/m3 jako minimální rizikovou hladinu při vdechování 24 hodin.

Chronická otrava rtutí

To je poměrně rozšířený jev, nicméně kvůli množství rozmanitých projevů a absence jasného obrazu jej lékaři nediagnostikují.

Symptomy chronické otravy rtutí se vyskytují velmi často a je málo pravděpodobné, že je vy nebo váš ošetřující lékař bude dávat do souvislosti s otravou rtutí. Napadlo vás například někdy, že bolesti hlavy, problémy s pamětí, únava, zažívací potíže, šumění v uších nebo deprese mohou přímo souviset s otravou rtutí z vašich plomb? Časem, jak se rtuť hromadí v organizmu, může vyvolat nebo zhoršit průběh jakéhokoli známého onemocnění. Rtuť má silný jedovatý účinek, protože

  • váže přírodní bílkoviny, aminokyseliny, enzymy a další biologicky aktivní látky a narušuje jejich normální funkci;
  • zvyšuje vaši citlivost k autoimunitním onemocněním;
  • vyvolává alergické reakce (rtuť je alergen);
  • negativně působí na tělesné možnosti produkovat hemoglobin a jeho možnost transportovat kyslík;
  • poškozuje srdeční cévní soustavu;
  • poškozuje přirozené mechanizmy odvádění toxinů játry, ledvinami, pokožkou a střevním traktem;
  • činí bakteriální flóru organizmu, včetně plísní, rezistentní vůči rtuti a zároveň způsobuje její rezistenci vůči antibiotikům a protiplísňovým prostředkům;
  • ničí důležité antioxidanty a vážně oslabuje veškeré aspekty imunitního systému.

Proč je rtuť tak toxická?

Každá buňka organizmu je obklopena membránou, která je složena především z lipidů. Tyto lipidové membrány jsou důležitou ochrannou vrstvou před nežádoucími látkami. Vše, co chce proniknout do buňky, musí přes speciální průchody provázet různé bílkoviny. Tyto bílkoviny zajišťují vstup a výstup nezbytných prvků. Avšak rtuťové výpary jsou rozpustné v tucích, což jim umožňuje, aby bez problémů pronikaly skrze lipidovou vrstvu buněčné membrány jakékoli buňky bez vstupní kontroly. Jakmile se atom rtuti dostane do buňky, vyřadí z provozu buněčné složky či enzymy nebo cokoli jiného, co má ve své struktuře bílkovinu. Pro rtuť bohužel není překážkou ani placentární bariéra, a tak snadno pronikne z mateřského organizmu i k plodu.

Úloha glutathionu (GSH) a kyseliny alfa-lipoové (ALA) v odvádění rtuti z organizmu

Odvádění rtuti z organizmu vyžaduje důkladnou práci a rozbor. Tento proces se výrazně liší do toho, jak organizmus vylučuje jiné toxiny, kdy antioxidant pohltí toxin a transportuje ho do jater, kde se štěpí na neškodné ve vodě rozpustné prvky, které lze snadno a bezpečně odstranit z těla střevním traktem, močí, plícemi, přes vlasový porost nebo pokožku. Rtuť však nelze v organizmu na nic štěpit, to znamená, že musí být z něho fyzicky odvedena nebo vyprovozena.

Obě látky – jak glutathion (GSH), tak kyselina alfa-lipoová (ALA) – jsou takzvané přírodní cheláty těžkých kovů. Najdou rtuť, odtrhnou ji od látky, na kterou se navázala, doprovodí ji do jater a odtud se odvádí přirozenou cestou přes střevní trakt. V současné době je známo, že k odvedení jednoho atomu rtuti je třeba jedné molekuly kyseliny alfa-lipoové nebo dvou molekul glutathionu.

Lidské tělo je ve většině případů schopno se před rtutí ochránit, a dokud může, bude každý den odvádět milióny atomů, avšak nikoli bez ztrát. Odvedení takového množství rtuti vytvoří obrovský deficit kyseliny alfa-lipoové a glutathionu. Nesmíme však zapomínat, že oba tyto přírodní chelátory rtuti plní v organizmu i další důležité funkce, jako je například výroba energie a neutralizace volných radikálů. Obě tyto látky vyrábí organizmus, ale kyselina alfa-lipoová se vyrábí ve velmi malém množství a její zásoby se mohou při odvádění rtuti rychle mizet.

 

kontakt